Moc vás prosím, nekopírujte. Vše, co je na tomto blogu je má tvorba!!

Leden 2013

Citáty mé tvorby ( nebo spíš "citáty" ) a seznam knih, které hodlám přečíst

31. ledna 2013 v 7:00 | Valeree |  ruzne uvahy a tipy
"Citáty" jsou v angličtině, ale nebojte, je tam jen to úplně základní :).

Love is like a water ( you need it, but it can hurt ).

Don't bě racist, hate everyone! ( Everyone you thing is bad ) - autorem je kámoška Avery

I'm a suckerface od love. But don't help me!

I wish I could fly! ( I want to be free and can sometimes dly away from this world - boring "modern" world. ) Like a fly, butterfly, bee or bird! I just want to be free.

Je toho pramálo - vybírala jsem jen ty obecné :). Taky sem dám brzy asi recenzi na Eragona, protože jak vidím, budu to mít přečtené hned. A najednou nějak nemám nouzi o knihy. V plánu mám číst:
  • Určitě zbývající díly Odkazu dračích jezdců
  • Všechny tři díly Mistbornu
  • Druhý díl Hry o trůny ( první jsem nesehnala a já jsem si to prostě musela koupit! )
  • Další díly Hry o trůny :D
  • A v neposlední řadě "Ticho" od Beth Fitzpatrickové - neboli pokračování knih Zavržený a Crescendo
Až něco z toho dočtu, určitě zveřejním svůj názor :).

Jak plyšový medvídek k úhoně přišel ( povídka )

30. ledna 2013 v 21:46 | Valeree |  Povídky
Otvírám svůj deníček, ale zanedlouho zjistím, že vlastně přes vodopád slz ani nevidím, co je tam napsané, tudíž se nemůžu pokoušet ani o nový zápis. Proklínám sama sebe. Svoji hloupost, naivitu a zastřenou mysl! Jsem husa! říkám si. No řeknětě, kdo jiný by stál o toho kluka z G.2.B? V zápětí jsem si však uvědomila, že téměř všechny rádoby krásky, které před ním tak často a rády vystavují své ženské zbraně. Ale...ale já jsem jiná! říkám si a odstartuji tím další řetězec pochmurných myšlenek. Nebo sem se chovala stejně? Jo, nenosila jsem výstříhy až do půlky břicha. Kompromisem pro mě byly těsný džíny, kde se rýsovalo moje pozadí. Moje kravský pozadí! Blbko! nadávala jsem si, to jsi si neuvědomila, že těma džínama ho akorát znechutíš? A takhe to šlo dál, než jsem konečně řekla stop! Řekla jsem to dokonce nahlas a v zápetí jsem si zakryla ústa, aby mě někdo neslyšel. To by se potom přišel zeptat, co že jsem to říkala a místo mě uviděl trosku v moři slz. A náhle mi to došlo! Chovala jsem se v podstatě stejně jako ty povrchní barbie. Jsem stejná zamindrákovaná holka, která se všechny nedostatky snaží srýt, ale neustále na ně myslí. Ty nedostatky jsem vnímala jako nějaké parazity, co nemají na mém dokonalém-nedokonalém těle co dělat.

Asi před rokem - to jsem ještě nebyla na gymplu, jsem se sebou byla v celku spokojená a myslela, že existují jen tlustí a hubení. Přechod pro mě však znamenal víc než jen těžší učivo. Změnila jsem se. Zjistila jsem, že mám moc velký nos, úzká ramena a teď dokonce i to, že mám velký zadek. A to všechno kvůli němu! To on je všeho strůjcem! Chtěla jsem se vyrovnat těm "dokonalým" holkám, za kterými se každý člověk opačného pohlaví hned otočí a často i zahvízdá, či ze sebe vydá "či čííí" smíchané se smíchem. Nechtěla jsem se však stát jednou z nich. Nebo chtěla? Kus pravdy na tom asi bude, ale já jsem hypnotizovala zrcadlo při každé příležitosi! Musela jsem být dokonalá, abych se mu líbila.

A jak jsem ho vlastně poznala? Stěhovali jsme se zpět do naší třídy a druháci z ní v tu chvíli vycházeli. Nevnímala jsem je. Na to jsem byla příliš ponořená v hudbě, která se linula se sluchátek v mých uších. Posadila jsem se na své oblíbené místo. Třetí lavice z prava. Dávala jsem si mobil do lavice, ale ucítila jsem tam něco měkého, chlupatého...a zkrátka plyšového. Už už jsem to chtěla vytáhnout, když se pro to vracel právě ON. Tehdy to však ještě nebyl ON, byl to pro mě kluk jako každý jiný. Sáhla jsem do lavice a on se tak roztomile začervenal a tichým, milým hlasem mi pověděl, ať to nevytahuju. Bylo patrné, že se stydí za to, co dřímalo pod jeho stolem. Řekl mi, ať si to nechám a věnoval mi sladký úsměv s dolíčkem ve tváři.

Když odešel, konečně jsem tu věc spatřila. Byl to obyčejný plyšový medvídek. Nejspíš ho tu měl pro štěstí. Chtěla jsem na něj zakřičet, že si to nemůžu vzít, ale už byl na chodbě a přes naši hlučnou třídu by mě slyšela sotva moje spolusedící. Za ním se mi nechtělo, protože mi dal jasně najevo, že medvídek je vlastně takové malé tajemství a že ho nemám vyzradit. Uložila jsem ho tedy do batohu a přistihla se, jak se culím. To bylo naše první setkání. Tehdy jsem si uvědomila, že je vlastně pohledný a myslela jsem, že snad i milý. Začala jsem ho "náhodně" potkávat na chodbách.

No...a proč jsem vlastně husa? Jednou jsem si domluvili rande. Teda..alespoň jsem si myslela, že je to rande. Den předtím mi při rozhovoru ještě sladce odhrnul otravný pramínek vlasů z tváře. Avšak ještě tentýž den, když jsem si šla pro učebnice, jsem ho zahlédla, jak se nechutně cucají z jednou z těch krásek. Nechutně...vypadalo to tak, ale co bych za to dala, být na jejím místě. Uvědomila jsem si, že je to sukničkář. Sukničkář v rozvinutém stádiu sukničkaření. Achjo...už z rozrušení i opakuju slova.

Vrhla jsem pohled na toho medvídka. Za stálého proudu slz jsem otevřela pouzdro, vytáhla nůžky a malého plyšáka rozstříhala. Poté jsem všechny kousky hodila ven do popelnice. Neskutečně se mi ulevilo! Dokonce malinko polevilo množství slz.

Povídka je smyšlená :).

Další směs tentokrát novějších fotek

27. ledna 2013 v 7:00 | Valeree |  galerie-příroda
Některé fotky nejsou příliš kvalitní - za to se omlouvám, ale buď jsem u nich klečela ve sněhu nebo se Candy ( má kočka ) pořád hýbala :D.


Tohle je asi nejméně kvalitní fotka, ale já ji sem prostě musela dát!

Vím, že tady mám špatnou kompozici, ale jinak se to nechtělo zaostřít - nevýhoda kompaktů.

'
Tady je detailnější pohled ale opět se špatnou kompozicí..




Konečně nějaký kontrast s šedivou, nebarevnou zimou.

A nakonec jedna letní :).

Hra s barvami a vodou

26. ledna 2013 v 16:00 | Valeree |  Galerie-ostatní
Přidávám sadu starších fotek. Měla jsem je na minulém blogu, ale tam už by je asi nikdo neviděl, tak je dávám sem :).
Taky v tom vidítě tu postavu? (hlava,krk a šaty? )
Druhá verze první fotky.
Více fotek v cč.
Tady taky vidím obličej :) (v té žluté barvě) Ale dokud mě na to kamarádka neupozornila,neviděla jsem to.
Tahle fotka je asi nejvíc kvalitní ze všech kapek, ale i tahle fotka je mizerná.
Dopadající kapka :) .
Dodatek:
Tuhle fotku jsem vůbec neměla v plánu zveřejnovat,ale co...Všichni jste tuhle "úžasnou" barvičku určitě už namíchali,ale asi nebyla podle vašich představ,že?

Suzanne Collins-Hunger Games-Aréna smrti ( mé hodnocení )

26. ledna 2013 v 13:26 | Valeree |  recenze-knihy

Anotace

Vítězství znamená slávu a bohatství.
Prohra znamená jistou smrt.
Hladové hry začínají...
Dokázali byste přežít v divočině, když se všichni snaží o to, abyste nespatřili další úsvit?
V troskách země, kdysi známé jako Severní Amerika, se rozkládá Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou a udržuje si jejich poslušnost tím, že je nutí, aby každý rok vysílaly jednoho chlapce a jednu dívku ve věku mezi dvanácti a osmnácti lety jako účastníky Hladových her - boje na život a na smrt živě přenášeného televizí.
Šestnáctiletá Katniss Everdeenová, která bydlí sama se svou matkou a mladší sestrou, považuje účast ve hrách za rozsudek smrti, když se nabízí jako dobrovolnice, aby nahradila svou sestru, jejíž jméno bylo vylosováno pro letošní ročník. Katniss se ale už v minulosti ocitla na pokraji smrti - a je odbornicí na přežití. Aniž by chtěla, stává se soutěžící. Má-li však vyhrát, musí učinit řadu rozhodnutí, která staví přežití proti lidskosti a život proti lásce.

Dříve mi postačila k dobrému čtení i průměrná kniha. Teď se s ní však nespokojím. Po přečtení tolika skvělých děl, mě už jednoduše nebaví. Do Hunger Games jsem se nejprve nemohla začíst, ale možná to bylo jen tím, že jsem měla období, kdy jsem se nedokázala soustředit. Jenomže potom jsem se od příběhu nemohla odtrhnout! Každou volnou chvíli jsem se toužila zase přenést do jiné dimenze a sledovat činy a myšlenky Katniss.

Kniha je psána v ich formě, což je jenom dobře - není tam popsán pouze děj, ale je obsažena také většina myšlenek hlavní hrdinky. Autorka přiliš nepopisovala krvavé scény. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale přiklonila bych se spíše k tomu pozitivnímu. Popsala je totiž natolik, abychom si dokázali představit, jak postava zemřela a víc vědět nepotřebujeme. Líbilo se mi i to, jak autorka dokázala spojit krutý příběh s romantikou. Tím se Hunger Games staly čtivé jak pro holky tak pro kluky. Já jakožto milovník fantasy nemám moc ráda romány, ale vždy ocením, když je do nějakého zajímavého příběhu ještě zakomponována milostná zápletka.

Spisovatelka ze mě také dvakrát dokázala dostat několik slz. Nebyly to však slzy, které by oplakávaly postavy přímo. Pláč se dostavil díky Katniss, která mi tolik přirostla k srdci, že jsem měla ráda nejen ji, ale všechny její blízké. Sdílela jsem všechny její emoce. Dokonce i její strach!

Kniha se mi celkově opravdu moc líbila. Byla poutavá a prožívala jsem dobrodružství, o kterých by se mi jinak mohlo jen zdát, ale které bych osobně v žádném případě ani prožít nechtěla. A s tím ještě vzrostl můj obdiv k autorce. Příběh, který Katniss prožívá jistě není snem nikoho z nás, ale přesto mě to opravdu bavilo. Bylo to tím, že, jak už jsem psala, Katniss mi opravdu k srdci přirostla. Nevím. Možná bych nechtěla mít její život, ale být jako ona by mi nevadilo - a to je možná ten důvod přízně k ní.

Hodnocení: 4,5/5

14 smysluplných důvodů, proč nemáš kluka

3. ledna 2013 v 21:30 | Valeree |  ruzne uvahy a tipy
  1. Krásný vztah si dokážeš představit jedině s Robertem Pattinsonem,Justinem Biebrem nebo někým podobným
  2. Úmyslně/neúmyslně se držíš filmu "Jak ztratit kluka za 10 dní"
  3. Vedeš spokojený život ve společnosti facebooku
  4. "Divoká rychlovka na jednu noc" je tvým největším koníčkem
  5. Nebo také protiklad k bodu č. 4: Nosíš železné spodky a podprsenku s bodci a nemáš od toho klíč
  6. Žiješ životním stylem, kdy máš hamburgery místo nikotinu nebo drog
  7. Nikdy jsi neviděla padat hvězdu, aby jsi si toho kluka mohla přát
  8. Když se tvůj idol baví s nějakou jinou, hypnotizuješ je pohledem, který vypadá, že by mohl zabíjet
  9. Nesnášíš romantické filmy a ježí se ti vlasy na hlavě z toho, že by jsi někdy mohla být na místě hlavní postavy
  10. Chováš se jako "Ufňukaná Uršula"
  11. Když se rozhodneš svého vyvoleného představit rodičům ( nebo to po tobě chtějí ), dokáží ho spolehlivě odstrašit
  12. Když veřejně básníš o tom, jak jsi osamělá a hledáš toho pravého
  13. Když létáš v oblacích a nevidíš, že máš před nosem skvělou partii
  14. Když jsi ve své hlavě sebevědomá kráska, ale když příjde na činy, nezmůžešse na kloudnou větu
Tohle samozřejmě musíte brát s nadsázkou :D :).

Krasny novy rok!! :)

1. ledna 2013 v 15:10 | Valeree |  Deník
Tento clanek pisu asi pozde, protoze jsou 3hodiny :D ale porad je prvni den v roce :).Takze ja vam preji stastny novy rok a myslim, ze by jsme meli oslavovat dvojnasobne, protoze jsme preceprezili 2012!!! :D


Omlouvam se, ze jsem ten obrazek neotocila, ale tak nejak...jsem proste lina :D. 




Momentka tance s mamkou :D.

Moje dve starsi malby

1. ledna 2013 v 14:51 | Valeree |  galerie-malby
Asi pred rokem jsem namalovala jsem namalovala tato dve díla. Ta žena v klobouku se mi docela líbí, ale ta víla se mi moc nepovedla :/. Samotná víla není až tak špatná, ale zdálo se mi to moc prázdné, tak jsem přimalovala listy,které jsem odflákla a totálně se mi nepovedly. Tak jsem se pokazila celé dílo, u kterého jsem se snažila. Ty listy se pokusím zamalovat, nebo alespoň upravit, ale raději se na to nejprve zeptám paní učitelky ze ZUŠky, abych si to nepokazila ještě víc. Nebo to mám odstříhnout?

Obě díva jsou malovaná temperami a snažila jsem se používat co nejmenší štětce,takže jsem použila maximálně 4. Žena v klobouku je natečkovaná a obtažená tužím, i když tyhle dvě věci by se asi kombinovat neměly, nebo přinejmenším nemusely.

Troufám si říct, že na živo jsou oba obrázky o něco hezčí. Na fotce se to vždycky tak nějak zkreslí a už to není ono. Ale konečně vám jdu ukázat ty obrázky:


pozn. : Při psaní textu nad touto poznámkou jsem si pořád prohlížela obrázek víly a naštvala se na sebe, že jsem to
tak pokazila
. Vzala jsem tedy paletu,tempery a začala zpravovat listy. Tak nějak jsem to zpravila.
Ještě to není ono, ale je to lepší. Obrázek vám sem ale dávat nebudu, protože se mi nabíjí foťák, takže si ty listy
prostě představujte jinak ;) :D.
 


Příště vám možná vyfotím kotě a ptáčky malované pastelem. Tímto se svámi loučím, zdar všem obrázkům
a ještě se vám omlouvám, že jsem tu vílu neotočila :).

(Clanek byl opet rozepsany :) - to vysvetluje hacky a carky rozepsany byl i minuly - o knize )

Becca Fitzpatricková-Zavržený

1. ledna 2013 v 14:33 | Valeree |  recenze-knihy
Nakladatelství: Egmont
přeložila: Petra Babuláková
1. vydání
Na biologii sedí Nora Greyová se svojí nejlepší kamarádkou Vee. Jednoho dne si však učitel usmyslí nový zasedací pořádek a Nora se ocitne vedle poněkud děsivého a - ač si to nechce přiznat - okouzlujícího neznámého - Patche. Nejprvě z něj má strach a snaží se mu vyhýbat. Patch je však vždy o krok napřed a Nora si myslí, že se jí dokonce i dokáže dostat do hlavy. Nakonec si však Nora přizná, že je do něj bezhlavě zamilovaná. Mezitím se dvě nejlepší kamarádky seznámí s Eliotem a Julsem. Juls je zamlklý a nabručený a vždy, když se všichni čtyři sejdou, někam zmizí. Eliot se zdá být milý a sympatický, dokud o něm Nora nezjistí strašlivou věc. Od té doby se Eliot zdá být horší a horší.

Kniha se čte velice lehce, ale řekla bych, že je určena spíše pro dívky. Autorka má skvělý styl psaní a důvodem lehhosti čtení bude také jedna z hlavních postav - Patch. Od té doby, co knihu začnete číst, hltáte především kapitoly, ve kterých figuruje právě on. Je skvělé, jak ho autorka dokázala popsat tak, aby se zalíbil všem dívkám a to nejen fiktivním postavám v knize, ale i čtenářkám. Spisovatelka totiž Patche naznačila jako ten typ kluka, který se líbí téměř všem osobám něžného pohlaví. Je krásný, svalnatý, drzý, ale zároveň i pozorný a je to také tak trošku záporňák. Nejlepší na tom však je (a je to také to, co odlišuje knihu od filmu), že si každou postavu můžeme představit skoro jak chceme, tudíž si každná teenagerka vysní svého Patche.

Také se mi velice líbí, jak spisovatelka zařídila, aby jsme se dokázali tak dobře vžít do Nory (kniha je psána z jejího úhlu pohledu). Sdílela jsem skoro všechny její pocity! A..ano, opět se na scénu dostává Patch. Sice se mi zalíbil, ale neměla jsem vůbec tendenci ho Noře závidět. Naopak, chtěla jsem, aby byli spolu. Každou chvíli s ním jsem prožívala s Norou jako bych byla ona! Naše pocity se s Norou lišily pouze v tom, že Nora měla v sobě zmatek. Nevěděla, jestli jejího spolusedícího miluje, nenávidí, nebo se ho bojí. Já jsem měla hned jasno. Nevím, jestli tohle byl záměr spisovatelky, nebo jí to trošku uniklo.

Nemyslete si však, že kniha se celá točí pouze kolem vztahu Patche a Nory. Příběh je jedna velká hádanka, kterou toužíte vyřešit a autorka si také pohrává s myšlenkou, že je Nora blázen. Co se s ní stane? Je Patch vrah? Ublíží jí dokonce i Eliot? Co je Juls zač? Tyto a ještě další otázky si kladete při čtení knihy. Otevřete knihu, čtete, čtete a ani si neuvědomujete, jak čas plyne. Pouze chcete vědět, jak kniha dopadne. Obvzlášť konec je velice napínavý.
Při samotném závěru knihy zažijete zároveň radost i zklamání a to vás nutí koupit si další díl, protože si myslíte, že se stane něco co zklamání utiší a zároveň toužíte prožít znovu vše, co jste prožili u prvního dílu. Po přečtení jsem knihu půjčila kamarádce a když mi ji vracela, okomentovala ji slovem "Boží!!" a dokonce se to líbilo i její mámě.